Proč přispívám na internetové diskuse!

Podle mého vznikly diskuse z jednoho důvodu. Aby se sešli lidé, kteří o daném tématu mnoho vědí a chtějí poradit, pomoci, podělit se a lidé, kteří se chtějí něco dozvědět, nebo hledají akutní pomoc. Od toho by se měla odvíjet i úroveň a forma komunikace. A nejspíš každý nový člen narazí stejně jako já, před 7 - 8 lety.
Byla jsem vychována svými rodiči tak, jak nejlépe to uměli. V jejich očích to tak tehdy bylo správně. Ale troufám si říci, že ze mě vychovali až utopickou bytost. Tenkrát jsem byla "moc hodná" (kladná vlastnost), později "až moc hodná" (záporná vlastnost). Dnes jsem nade vší pochybnost "blbá". Bohužel mám své zásady tak pevně zažité, že je jen těžko měním. A vlastně, proč se mám měnit, když si opravdu myslím, že je to tak správně? Vždyť já nejsem odpovědná za ostatní, ale jen sama za sebe.



Nuže, přijdete na diskusi, do toho velkého světa plného různých lidí, názorů, postojů, úvah, myšlenek a všeho co Vás jen napadne. Plni očekávání se zapojíte do tématu, které Vás baví a zajímá a...?! Naprosto nepřipraveni na zlobu společnosti, budete hned v základech otráveni, uraženi, někteří dokonce rozplakáni.
Co to? Z původní dobré myšlenky se stala stránka se zajímavým tématem, zajímavým příspěvkem, ale následné reakce jsou prachsprosté zvyšování vlastního Ega, léčení si komplexů a ponižování ostatních. Shluk těch nejodpornějších lidských bytostí, lačnících po bezbranné, nezkušené oběti, ze které by vysály veškerou energii a prázdné frustrované a nešťastné tělo ponechají hyenám, jenž si netroufnou na kořist v plné síle, byť oslabené o neznalost v jaké smečce se nachází.
Čím více se snažíte dobrat nějaké všeobecné pravdě, nebo aspoň pochopení a tolerance, tím hůře se cítíte a tím více hyen se do vás pouští. Vlastně není divu, že vznikl Troling v pravém slova smyslu. Svým chování jste mu dali základ.
Dříve jsem s tím měla velké problémy. Nemohla jsem pochopit, že je někdo tak hloupý. Ale skutečně hloupý, že vezme větu, překroutí její význam, na ten smyšlený význam sepíše reakci, ostatní mu přitakají (vetšinou jde skutečně o téměř mafiánskou rodinu, kde jeden leader vede skupinu, která jak stádo ovcí bezmyšlenkovitě obhajuje každou kravinu, kterou vyplodí). Vy začnete vysvětlovat, obhajovat, přičemž si připadáte jako úplný debil, že píšete tak nesrozumitelně, že to ostatní nechápou... (STOP - oni nechtějí pochopit, chtějí jen oběť a vy budete zmanipulováni tak, že jim ochotně zahrajete roli, jakou vám vybrali a odejdete rozlazeni, poníženi, deprivováni). Dostanete se do kola, ze kterého není úniku.
A jsme u toho, proč já přispívám? Právě proto! Díky svým názorům, postojům, pozicím, motivacím, vnímání, myšlení, rolím,... nejsem absolutně připravená na vnější svět. Každému ochotně pomohu, pro každého se rozkrájím. A nic za to nečekám. Když ale něco potřebuji sama. Málo kdo je schopen povznést se nad své každodenní trápení a věnovat energii a čas mě. Vše, na co nejste připravení vás jednou dostihne. Ale to jsou právě ty zkušenosti, které vás vychovávají a připravují. Internetové diskuse jsou naprosto dokonalý simulátor situací, do kterých se můžete dostat. Připraví vás právě na ty nejhorší okamžiky, které vás mohou potkat. Internet poskytuje anonymitu, bezpečnost, čas na přemýšlení, zbavuje vás následků,... Nic z toho Vám skutečný život neposkytne.
Právě tento typ komunikace mi pomáhá utříbit si vlastní myšlenky, vytvořit si štít na určitý typ argumentů/neargumentů. Naučit se reagovat a ignorovat. V podstatě mě připravuje na to, co moji rodiče nedokázali. (Nemám jim to za zlé. Být takový každý, žijeme v UTOPICKÉ společnosti. Vím, že to zní namyšleně. Nejsem dokonalá, mám své chyby, které vyplouvají napovrch právě, když nemám dostatek energie. Ale jsem schopná si uvědomovat své chyby, omluvit se, pracovat na nich a hlavně, připravit na to ostatní i když jim popis mých vnitřních pochodů mnohdy zní jako kritika - velká vztahovačnost, není tomu tak. Já nikdy nekonám se zlém úmyslem. NIKDY, nestojí mi to za to. Cizí neštěstí mě přeci neudělá šťastnou, tak proč bych to dělala?)
Vedle Trolingu se rozmohl další, velmi oblíbený způsob komunikace. Když chci někde veřejně přispívat, činím tak, aby mi rozumělo co největší množství lidí, protože já se je přeci snažím oslovit, ovlivnit, dostat na svou stranu, nebo s velkým počtem lidí komunikovat a získávat nové úhly pohledu a názory. Tedy nerozumím módě psát složitá souvětí okořeněná množstvím cizích slov a termínů. Naopak z psychologického hlediska a z několika studií vyplývá, že tito lidé se snaží povyšovat nad ostatní a přikládat sami sobě vyšší důležitost a vážnost, než jakou skutečně mají pocit, že mají. V podstatě jde opět o léčení ega na základě ponižování ostatních.
Pravidlo "jasně, stručně, výstižně" by zde mělo platit více, než kde jinde. Nikoho nebaví číst kvanta textu, kterým téměř nerozumí a jsou dlouhá, když je lze shrnout dvěma větami!
Tedy toto je důvod proč se diskusí účastním. Sama se učím obstát v tomto světě a zároveň pomáhat a podporovat ty, kteří ještě nejsou tak ostřílení. Výsledky vidím. Co mě dříve naprosto rozhodilo, mě dnes pobaví a vím přesně, jak přejít nenásilně a elegantně do proti útoku, aby onen "pachatel zla" sám sebe zesměšnil.
 Možná se i ostatní poučí. Kdokoli z jakékoli strany. Možná ne. Ale víte co? Jsem tak naivní, že tomu věřím a měnit se nebudu. Pořád budu pro své přátele opora, které mohou zavolat v 1 v noci. Pořád si budu všímat cizích uplakaných holek s hromadou báglů v metru a zvát je na panáka. A pořád budu "blbá" dokud "nezblbne" celý svět. Protože já v tom vidím smysl :)