Z akcí

Libušín 2011

Spodnička

Spodnička ze 100% bílého lnu. Strojové šití.

Šaty - hnědé s kožešinou

Šaty do období pozdní gotiky pro vyšší šlechtu. Můj první pokus a moc nepovedený. Látku jsem zvolila vyšívanou bavlnu a lemování kožešina. Ta bavlna úplně v pořádku není, střih se mi moc nepovedl a výstřih je příliš malý. Ale jsou to jedny s mých prvních šatů a celé šité v ruce. 

Těsně před odjezdem na Libušín 2010

Vesta

Vesta pro KM, neviditelné švy na stroji. Viditelné v ruce, včetně ručně obšitých dírek. Vesta je oboustranná do období pozdní gotiky. Chybí ještě dírky dole na navázání nohavic. Teď už tam jsou, ale nemám aktuální fotku :).

Plášť

Půlkolový plášť ze 100% modré vlny a 100% žlutého lnu. Zapínání na 2 ručně vyrobené látkové knoflíky. Vyroben na zakázku pro KM.

Šátek

Nedílnou součástí každého kostýmu jsou doplňky. Šaty mohou být perfektní, ale pokud chybí doplňky, je chudý, nedostačující.

Jednoduchý šátek ze bílého 100% lnu. Šitý ručně.

Jak by to mohlo vypadat :)

Dyftýnové šaty

Historický kostým z červeného dyftýnu, šněrování na bocích, lemovaný vyšívanou portou. Nejde o KM kostým. Všechny švy jsou strojové, jen dírky jsou obšité ručně. První šaty šité na zakázku pro lazebnici. Odpovídají přesným požadavkům majitelky.

Šatičky

Opět se mi do rukou dostalo pár zbytků látky. A tak jsem zkoušela co z toho půjde vytvořit. A machry, machry. V noci se mi o nich zdálo. Tak jsem si je ráno nakreslila a večer už bylo hotovo :).

Vlasy - Aneyka
Make- up: sovi
Foto a úpravy: Mory

První pokus o zimní kabátek

Moje kapely

Mezi mé nejoblíbenější, takové "EVERGREENY", které mě baví poslouchat pořád a z MP3 jsem je ještě nikdy nevymazala, protože na ně je přeci chuť vždycky patří:

Agathodaimon - opravdu mě nesmírně baví. Bubeník je frajer a zpěv tam krásně zapadá.http://www.darklyrics.com/a/agathodaimon.html

Cradle of Filth - to je prostě srdcovka.. Oni jsou tak kouzelně "drsní" a "hustí" i když si myslím, že je čas se na to vykašlat... co vytvořili je fakt paráda... do alba Nymphetamine... pak už sorry.. ale ... ee...

http://www.darklyrics.com/c/cradleoffilth.html

Hypocrisy - k tomu nevím co napsat... prostě mě baví. Nic nechybí, nic nepřebývá..

http://www.darklyrics.com/h/hypocrisy.html

Naglfar - Když mám chuť na pořádné blitíčko :). A teda písnička "Harvest" má naprosto dokonalý text... taková moje "hymna" :)

http://www.darklyrics.com/n/naglfar.html

Periphery - je poměrně nová záležitost pro mě. Je to něco, co se musí naposlouchat. Ta hudba je už tak složitá a tak často se mění, že jsem chvíli uvažovala, jestli se vůbec naposlouchat dá. Hm, stačilo 2 dny jezdit do školy (5 hodin denně). A bylo naposloucháno. Takže se teď bavím hlavně touhle kapelou :). Je fakt, že jsou tam zvuky, které mě pořád vytáčí. Ale na bicí je super :).

http://www.darklyrics.com/p/periphery.html

Jeden čas to byli i Divine Heresy - ale je to hudba postavená hlavně na bicích a docela rychle se to oposlouchá. Tim Young je borec, to nepopírám... ale po dvou měcících už je to spíš otravný. Když hudbu, tak hudbu, komlet. Se vším všudy. Tohle zakládání na jednom nástroji je pro mě nuda. Potřebuji vyváženou, složitou, ale přesto posluchatelnou muziku. No trochu je to v rozporu s některými mými kapelami. Ale mozek potřebuje taky někdy odpočívat :)

http://www.darklyrics.com/d/divineheresy.html

A když jsme u toho odpočívání tak to máme Eminence, Bleeding Through, Atari Terror (tyhle páni mě prostě baví hlavně na živo), The Switch( tak Příbram no :D), Oomph ( taky vyměkli :/), SOAD (no to komentovat nebudu, ale láska na první poslech, kdysi dávno).

Evanescence, Sirenia,, Tristania, Epica, Within Temptation, Theatre des Wampires jsou kapely, co mi nevadí... ale nemám potřebu si je pouštět sama.

A co se týče českých kapel. Tak na prvním místě jsou to jasně Strain-Through. Kapela, která má neuvěřitelně vymazlenou hudbu a to díky absenci zpěváka. Po pár letech už tedy zpěváka hledají, což je jistě super. Ale pro mě to bude pořád ta jediná kapela, která mě zaujala a bavila i přesto, že jen hráli a zpěvu tam bylo poskromnu :). Taky taková láska na první poslech. http://bandzone.cz/strainthrough

Pak dnes již nefungující kapela Elyseum. Což pro mě byla zase "show". Zajímavá hudba a jeden jejich bubeník mě učil hrá na bicí, za což mu budu do smrti vděčná :). http://bandzone.cz/elyseum

Pak Pawnshop, já vím, že se strašně opakuju, ale prostě bicí :). http://bandzone.cz/pawnshop

Poslední z PB jsou Distrainer, jo a zase za to může bubeník...:D http://bandzone.cz/descentintoeternity

Deus ex, kluky jsem potkala kdysi na bitvě v Libušíně, kecali jsme asi do 6ti do rána, pak jsem si to poslechla na Bandzone a prostě je sem musím taky zařadit. Doufám, že jednou budou hrát trochu blíž, protože na živo to musí být fakt něco. http://bandzone.cz/deusex

Cruadalach - spíš oslovuje mou "šermířskou" část duše. Je to skvělá česká kapela na kterou jdu vždycky velmi ráda a jak netancuju, tak na ně si ráda poskočím :) http://bandzone.cz/cruadalach

Prokletá

Tichá a přitom stále křičí.

Směje se a uvnitř brečí.

Radí, ale sama se ztrácí.

Jde vpřed, ale přitom se stále vrací

zpět!

Vtipná a přitom se nesměje

Hodná až sama sebe nehřeje

Raduje se, ale není šťastná

Svatozář, není jen krásná

tvář!

A i když mám srdce křehké a děravé

Ten těžký balvan z něj nikdy nespadne

Tíží mě a táhne ke dnu nejhlubšímu

V zoufalství bloudím z nejhoršího k nejhoršímu!

A i když proletí tisíce bílých labutí

A ve svitu měsíce pocit štěstí vynutí

Do mě pouze smutek a žal vkládají

Jako černá pírka jenž z černých holubic padají.

A i když usnu na sto let jako princezna

Která pro svou kletbu lásky nikdy nepozná

Až otevře oči zjistí, že měly zůstat zavřené

Mé naděje zmařené!

Zhasnou svícny a světlo se vytratí

Vím jak rychle se mi život krátí

Však zoufalá volám o pomoc

Krásná jak noc, ztrápená až moc!

Trošku ošklivá

Den co den a noc co noc

volá mé srdce o pomoc.

Nikdo neslyší a nevnímá.

Kéž přijde poslední hodina.

Na konci tunelu bílé světlo nezřím.

Svou chůzí stoletý prach vířím.

Spěchám ač mám strach.

Polykám a vdechuji zvířený prach.

Již vidím to světlo, jež bíle nezáří,

je rudě žhnoucí, zlé dušičky vaří.

Maso spálené pekelným ohněm.

A mě tu soudí mých hříchů sněm.

K věčnému utrpení odsouzená.

Ze smrti do smrti, bolestí zrazená.

Každého rána znovu se probouzím.

Každého večera znovu se opouštím.

Každého dne mé hříchy mne trhají.

Mou duši v pekelné plameny vrhají,

aby můj prach za večera zaseli.

A mé tělo ráno opět zrodili.

Mé tělo je prach, mé srdce též.

Má duše trpí, snad je to jen lež,

Má další lež...

Jediná

Na stromě poslední lístek.

Jako nejposlednější zbytek.

Jen jeden motýl ze sta.

V půdě kytička prostá.

Jeden obláček z mnoha.

Jedna vteřinka pouhá

co vytratí se z paměti

jako z růže lístky okvětní.

Jsem čtvrtá mezi třemi.

Jsem nikdo mezi všemi.

Vždycky jsem ta poslední.

Ta, co rázem oněmí,

když o ní nikdo nejeví zájem,

jako včelka co letí krajem.

Sní a pláče, trpí a věří.

Vesele skáče, lehká jak peří.

Hned co smutek odejde.

Bez lidí se obejde.

Bezcitná a nesmrtelná

pomstychtivost bezúčelná

mou životní je náplní.

Radostí mne vyplní.

S každou novou obětí,

vzrůstá moje prokletí.

Budu věčně žít.

Však nikdy nenaleznu klid.

Sám

Nepoznaje lásku,
nepoznaje naděje.
Vydávaje hlásku,
slané rosy krůpěje.
Nepoznaje zájmu,
nepoznaje soucitu.
Skládajíce žalmů
o sebedestrukčním pocitu.
Poznaje jen smutku
co nedá se snést.
Po dobrém skutku,
vždy následuje trest.
V sobě vězněn
už nemaje sílu.
Šípem zraněn
a na srdci kýlu.
Padaje na dno.
Více neuvidí den.
Trestán! Jak vidno
za svůj velký sen.

Černá neděle

Zkus otevřít oči
a zpříma se podívat.
Kdo první skočí?
Kdo bude proklínat?
Dvě strany rivalů,
co nikdy se nesmíří.
Zasvěceni do tajů,
jež strach rozvíří.
Otevři oči a koukni se na ně!
Perou se a zápasí,
jak hladové saně,
jenž nikdo nespasí.
Neví proč se mají bít.
Neví proč mají prolévat krev.
Neví o čem mají snít,
Když se ozývá ten strašný řev,
jež nemá konce.
Halsy ve větvích znějí.
Bojují podle nesmiřitelného vzorce,
ale proč? To vědět nesmějí.
Tohle jsi chtěl?
Umírají andělé!
Tělo vedle těl,
Tehdy nastala černá neděle.

Krvácím pro Tebe

Vše je tak nádherné,

tak perfektní život

a přesto jako zvíře zraněné,

aniž bych měla důvod.

Navenek s veselou tváří,

však uvnitř smích nikdy nezazáří.

Krvácím pro tebe,

mé rány se nezhojí.

Popírám sama sebe,

svou duši prokleji.

Proč taková jen jsem?

Proč trpím tak moc?

Snad je to jen sen,

co skončí, až skončí noc.

Já chci být jiná,

tak jako voda, když teče

ruce k nebi spíná,

avšak nikdy neuteče.

Krvácím pro tebe.

Krvácím stále.

Žádné nebe,

skončím v pekelném sále!

SAMA!

ÚVOD

Moje maminka dlouhou dobu pracovala jako švadlenka v Jitexu. Takže kdykoliv jsem něco potřebovala, vše mi ušila. Ani ne tak, protože by jí to bavilo, jako spíš, že nebyly peníze. Většinu oblečení jsem dědila po bratrovi. Takže když jsem potřebovala nějaké šatičky na „akci“, přišla na řadu jehla a nit.

Jako každé správné dítě, jsem byla zvídavá a vše jsem po mamince kopírovala. Takže brzy jsem zatoužila i po tomto „umění“. První věc, kterou jsem ušila, byla zimní čelenka pro taťku k vánocům. Dodnes si pamatuji jaké jsem měla problémy s navlékáním jehly. Takže jsem si vystačila jen s jedním navléknutím a to s nití přes celý pokoj. Tehdy mi došlo, jaký má význam, navlékat si jen krátké nitě.

Mám problémy se spoluprácí. Takže jsem se naučila i vyšívat, plést, háčkovat a dlouhou dobu jsem si vystačila s vyráběním dekorací. Vše jsem zvládla obstarat sama a tak jsem nebyla na ničem závislá a jen si vychutnávala, jak konečně něco odpovídá přesně mým představám.

Když mi bylo tak 17, začala jsem spolupracovat s maminkou. Naučila mě, jak se měřit, jak nakreslit střih, jak jej překreslit na látku, na co si dávat pozor. A začala jsem zkoušet šít „gotické“ modýlky. Zprvu protože jsem nevěděla, že gotika existuje. Později, protože nemám konfekční velikost a peníze na tak drahé věci.

V 19 ti jsem poznala svou první lásku a jako správně nezkušená jsem ochotně opustila vše co mě bavilo a všechny přátele. Takže když pak přišel rozchod, nezbylo mi nic. Chvíli jsem se potácela v žalu a hrála s rodiči žolíky. Naštěstí, ti opravdoví přátelé Vás neopustí ani, když je odháníte a tak mi přeci jen něco zbylo. Můj nejlepší kamarád Jovánek do mě pořád rejpal a rejpal až mi nakonec došlo, co je třeba. Nesedět na zadku, ale jít si za tím co chci. Dělat co mě baví a rozvíjet se. A tak jsem se jednoho dne šla podívat na trénink Příbramského spolku historického šermu. Tenkrát mě kluci brali za zamlklou, namyšlenou gotičku. Dnes jsou to moji přátelé, kteří ví, jaká doopravdy jsem. Tak trošku odstavec mimo… ale opravdu jen trošku.

Prvním úkolem bylo obstarat si kostým. Zde se mi opět potvrdilo, že „když něco chceš, udělej si to sám“. A tak jsem se musela začít učit. Prostudovat hromady a hromady materiálů jaké střihy, jaké barvy, jak obšít dírky. Jaké šaty odpovídají jaké době a jaké společenské vrstvě. Spolu-šermíři mi velmi pomohli. Poskytli neuvěřitelné množství materiálů a výsledkem je docela slušná řádka kostýmů pro KM (koukatelné minimum), možná by se našel i nějaký LH (living history). Pravda, že jsem se tím stala trnem v oku několika lidí. Ale to jen potvrzuje, že svou práci dělám dobře. 

Všechny kostýmy tedy šiji sama, dělám si vlastní střihy – takže kostým, či oděv krásně sedí, mám dobrou fantazii a jsem schopná poradit. Ať už ohledně materiálu, střihu nebo barvy. A co se dobových kostýmů týče, tak i jestli ten či onen detail je přípustný nebo nikoliv. A hlavně jsem hrozně hodná a perfekcionistka . Mými hlavními „zákazníky“ jsou členové spolku. Ale měla jsem díky doporučení možnost ušít kostýmy i cizím lidem a jestli nelhali, tak jsou maximálně spokojení.