Jako každé správné dítě, jsem byla zvídavá a vše jsem po mamince kopírovala. Takže brzy jsem zatoužila i po tomto „umění“. První věc, kterou jsem ušila, byla zimní čelenka pro taťku k vánocům. Dodnes si pamatuji jaké jsem měla problémy s navlékáním jehly. Takže jsem si vystačila jen s jedním navléknutím a to s nití přes celý pokoj. Tehdy mi došlo, jaký má význam, navlékat si jen krátké nitě.
Mám problémy se spoluprácí. Takže jsem se naučila i vyšívat, plést, háčkovat a dlouhou dobu jsem si vystačila s vyráběním dekorací. Vše jsem zvládla obstarat sama a tak jsem nebyla na ničem závislá a jen si vychutnávala, jak konečně něco odpovídá přesně mým představám.
Když mi bylo tak 17, začala jsem spolupracovat s maminkou. Naučila mě, jak se měřit, jak nakreslit střih, jak jej překreslit na látku, na co si dávat pozor. A začala jsem zkoušet šít „gotické“ modýlky. Zprvu protože jsem nevěděla, že gotika existuje. Později, protože nemám konfekční velikost a peníze na tak drahé věci.
V 19 ti jsem poznala svou první lásku a jako správně nezkušená jsem ochotně opustila vše co mě bavilo a všechny přátele. Takže když pak přišel rozchod, nezbylo mi nic. Chvíli jsem se potácela v žalu a hrála s rodiči žolíky. Naštěstí, ti opravdoví přátelé Vás neopustí ani, když je odháníte a tak mi přeci jen něco zbylo. Můj nejlepší kamarád Jovánek do mě pořád rejpal a rejpal až mi nakonec došlo, co je třeba. Nesedět na zadku, ale jít si za tím co chci. Dělat co mě baví a rozvíjet se. A tak jsem se jednoho dne šla podívat na trénink Příbramského spolku historického šermu. Tenkrát mě kluci brali za zamlklou, namyšlenou gotičku. Dnes jsou to moji přátelé, kteří ví, jaká doopravdy jsem. Tak trošku odstavec mimo… ale opravdu jen trošku.
Prvním úkolem bylo obstarat si kostým. Zde se mi opět potvrdilo, že „když něco chceš, udělej si to sám“. A tak jsem se musela začít učit. Prostudovat hromady a hromady materiálů jaké střihy, jaké barvy, jak obšít dírky. Jaké šaty odpovídají jaké době a jaké společenské vrstvě. Spolu-šermíři mi velmi pomohli. Poskytli neuvěřitelné množství materiálů a výsledkem je docela slušná řádka kostýmů pro KM (koukatelné minimum), možná by se našel i nějaký LH (living history). Pravda, že jsem se tím stala trnem v oku několika lidí. Ale to jen potvrzuje, že svou práci dělám dobře.
Všechny kostýmy tedy šiji sama, dělám si vlastní střihy – takže kostým, či oděv krásně sedí, mám dobrou fantazii a jsem schopná poradit. Ať už ohledně materiálu, střihu nebo barvy. A co se dobových kostýmů týče, tak i jestli ten či onen detail je přípustný nebo nikoliv. A hlavně jsem hrozně hodná a perfekcionistka . Mými hlavními „zákazníky“ jsou členové spolku. Ale měla jsem díky doporučení možnost ušít kostýmy i cizím lidem a jestli nelhali, tak jsou maximálně spokojení.
Žádné komentáře:
Okomentovat