Na stromě poslední lístek.
Jako nejposlednější zbytek.
Jen jeden motýl ze sta.
V půdě kytička prostá.
Jeden obláček z mnoha.
Jedna vteřinka pouhá
co vytratí se z paměti
jako z růže lístky okvětní.
Jsem čtvrtá mezi třemi.
Jsem nikdo mezi všemi.
Vždycky jsem ta poslední.
Ta, co rázem oněmí,
když o ní nikdo nejeví zájem,
jako včelka co letí krajem.
Sní a pláče, trpí a věří.
Vesele skáče, lehká jak peří.
Hned co smutek odejde.
Bez lidí se obejde.
Bezcitná a nesmrtelná
pomstychtivost bezúčelná
mou životní je náplní.
Radostí mne vyplní.
S každou novou obětí,
vzrůstá moje prokletí.
Budu věčně žít.
Však nikdy nenaleznu klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat