Mám "ženiální" nápad :D

Možná se mezi mými čtenáři  najde někdo, kdo to má podobné. Je spousta lidí, kteří už od malička vědí, co chtějí, jasně si za svým cílem jdou a jsou velmi úspěšní. A pak je tu druhý extrém. Lidé, takoví nijací. Tu umím kousek, tu zas jiný. Jsem Bc. v oboru chovu koní a kydám tak, že, kdo mě jednou zkusí, nechce jiného. To je super ne? 3 roky na škole a můžu kdekoli kydat hnůj za 10 000kč hrubého měsíčně. To jsem vlastně mohla dělat, už před 7 lety...

1. Westernové závody- kůň Nero (Arab).            2. Šalmaj - kůň Nifar (chlaďas).     3. Trénink - kůň Vadero (ČT)

Střední mám zdravotku, nojo, ale já nechci být zdravotní sestra. Šla jsem tam jen kvůli psychologii. Bylo snazší dojíždět na zdrávku, než být na intru na pedáku.
Na vysoké jsem poznala předmět etologie. Úplně nejjednodušeji, je to v podstatě "psychologie zvířat". Tuhle vědu jsem si nesmírně zamilovala. Obzvlášť když jsem začala studovat pedagogické minimum a mohla krásně porovnávat psychologii a etologii. Možná mi nebudete věřit, ale tyhle vědy jsou si tak podobné.
Říkala jsem si, co s těmito školami a zájmy mohu dělat? Vždyť na psycholožku jsem málo studovaná, na zvířata mám mizernou praxi... co s tím?
Jako by mi svitla naděje... naděje. Ano, tohle přesně chci, chci si založit stanici pro týraná zvířata, nebo pracovat v nějaké již založené. Dávat zvířatům druhou šanci.
Nastává druhý problém, tohle mě fakt neuživí. Ale, koho to teď zajímá, v noci na inventurách se uživím vždycky... :D.
Nicméně si životem tak proplouvám, takový všeuměl, který není v ničem nejlepší, jen má velké naivní sny a touhy. Při tom se snažím komunikovat s lidmi a porozumět co největšímu množství informací. Mnohdy pak plodím moudra, na která není nikdo zvědavý.
A přeci, někdo jo :). I kdyby ze 100 jen jeden mou snahu ocenil, mělo to smysl!
Někteří z Vás to již ví, praxi získávám v Zoo v tréninku zvířat. Dělám spoustu bot, samotnou mě to štve, ale možná je to jen strach, že nebudu dost dobrá. Na druhou stranu... jsem tam moc šťastná, dodává mi to neuvěřitelně moc energie a pocit, že to má smysl. Každým dnem dostávám zodpovědnější a zodpovědnější úkoly, od krájení krmení jsem se dostala k cvičnému představení se skunky, vedla trénink fretek, naučila prase otevírat rypákem kufr a spoustu dalšího.

Hra s nosály :)

No opět mám menší slovní průjem. Jen bych tím ráda řekla, že nikdy není pozdě! Nikdy nejsme příliš staří a můžeme být čímkoli na světě, když o to opravdu stojíme. Dnes studuji 2 vysoké školy, mám 2 brigády, chodím do Zoo, abych měla praxi a k tomu jsem začala chodit na bicí a hodlám se přidat opět k šermířům. Je mi skoro 26. Mám to vzdát, sednout za kasu a užírat se, jak jsem ten život projela? Tak se lidi nevzdávejte! Ať vám kdo chce tvrdí, že jste k ničemu - NEJSTE!

Na hodině bicích u Romana (Elyseum)                                  První vystoupení v Motorbaru pro jediného diváka - Dina

A k tomu geniálnímu nápadu. Nedávno jsem pomáhala kamarádce s rozchodem, dost mě šokoval jeho průběh a tak jsem se rozhodla napsat knihu - Rozchod? Není to taková pohroma.
O pár dní později jsem četla speciál o Inkvizici a po pár stránkách jsem byla opět v šoku. Řešila jsem to s maminkou, ta psychika lidí, ta stádovitost, absence přemýšlení. Prostě jsem byla... šokovaná. A tak jsem se rozhodla knihu rozšířit. Název bude nejspíš - mé psychologické žvásty. Bude o rozchodech, mezilidských vztazích, (ne)smyslu citového vydírání, stádovitosti, konformní a proti konformní společnosti, módních trendech v oblasti názorů, postojů, víry, tzv. módní vlny, nárůst (pseudo) odborníků s rozvojem internetu. A podobně. Nečekám valný úspěch, lidé jsou příliš líní přemýšlet. Ale i kdyby jen jeden, má to smysl. A mě by zajímalo. Přečetl by si to někdo z Vás? Chtěl by mi někdo pomoci (např. odvyprávěním vlastního životního příběhu, nebo jen hloupá korektura :D). Co? Bude to na dlouho, ale já to potřebuju sepsat. Přeci tohle není konec, nejsme ještě ztracení, přeci se můžeme ještě zvednout, prohlédnout a napravit se... nebo ne?