Za Irwíňáčka pro všechny zbytečně nemocné.

Irwing, bengálský kocourek, *31.5. 2014, +15.7. 2015, chovná stanice LynxLand

Přišel k nám 17.9.2014 

V září 2014 jsme se rozhodli pořídit do domácnosti nové koťátko. Narazili jsme na Irwinga, „registrovaný, 13 týdnů starý kocourek s PP, naočkovaný, 9000kč, nežije u majitelky Ivy Bartošové, ale u její kamarádky“. Když jsme po 2 hodinách cesty dorazili ke „kamarádce“. Bylo nám sděleno, že kocourek už je po kastraci (prodělal ji ve 3 měsících) a že má po mamince „lehkou nohu“ (po všem má průjem). Nicméně ačkoli s tím bytostně nesouhlasím, nedokázala jsem tam kocourka nechat. Zde se nabízí otázka: „Proč nám to nebylo sděleno dopředu, vyměnili jsme si několik emailů, než jsme se rozhodli jet“.

Druhý den mi přišel od paní Ing. Bartošové email, ve kterém vysvětlovala tak brzkou kastraci. Prý je to pro koťátka lepší a hlavně to dělá její manžel, veterinář, který s tím má mnoho zkušeností. Na druhou stranu nebyl očkovaný proti vzteklině, protože je to zbytečné riziko, když to není povinné. Víte, že na výstavách to povinné je? A Irwing byl přeci výstavní.

S Tchořenkou

S Kassandrou

Boj od prvního dne

Jak moc pravdivá byla „lehká noha“ nás šokovalo. První dny, jsem tekutý a velmi silně zapáchající průjem přisuzovala stresu. Po týdnu jsme se rozhodli navštívit veterináře. Diagnóza - škrkavky. Byl odčerven a dostal léky na podporu funkce tlustého střeva, nicméně průjem se nijak výrazně nezlepšil. Irwiňáček bohužel trpěl i Pica syndromem (žral vše, co se dalo i nedalo). Takže nás hodně rychle naučil vše uklízet a schovávat. Ale ani při striktní granulkové dietě a pečlivém hlídání se jeho průjmy nezlepšily. Rozhodla jsem se tedy přejít z granulek na BARF. Radila jsem se se specialisty na výživu koček a na BARF. A musím říct, že první kašovitý bobek jsem téměř oplakala štěstím. Každodenní příprava čerstvého jídla nesla své plody a Irwíňáčkův průjem se začal zlepšovat. Něco už se dalo nazvat i měkkým bobkem.

Ovšem štěstí netrvalo dlouho. Za pár týdnů začal Irwing hodně slintat a zapáchat. Diagnóza – Gingivitida. Po cca 3 týdnech se mu zoubky téměř vyléčily, stačilo každodenní mazání gelem. Po té začal zvracet, hodně výrazně. Letěli jsme tedy na pohotovost. Diagnóza – ucpaná střeva. Dodnes nevíme čím, po injekcích se mu ulevilo, ale v bobcích nic nevyšlo.

Během léčení gingivitidy se Irwínkovi vrátily průjmy a začal výrazně hubnout. Ovšem veterinář říkal, že je to normální. Zde to beru jako velké osobní selhání, řešila jsem své osobní problémy a s Irwínkem jela na veterinu až po měsíci v době, kdy jsem si všimla, že nějak moc pije a moc čůrá. Měla jsem podezření na cukrovku. Tentokrát už jsem jela k našemu veterináři vzdálenému 80km. Ten mu odebral krev a zjistil, že mu selhávají játra a to zhoršuje i funkci ledvin. Dostal tedy striktní jaterní dietu a léky na regeneraci jater. Začal se zlepšovat. Bobky byly sice pořád takové nijaké, ale alespoň tolik nezapáchaly. Už jsem myslela, že máme vyhráno, dokonce si hrál, přestal nám čůrat do postele. Ale po 14 dnech zase do postele čůrat začal (pakliže v domě nevznikla nová významná změna a záchůdky jsou čisté a dostupné, poukazuje to na stres, nebo, že něco zdravotního není v pořádku), vrátily se mu průjmy a začal spávat ve skříni, téměř si nehrál. Jen jedl, měl hnusné, zapáchající, krvavé průjmy a spal. 

Jela jsem tedy na veterinu okamžitě, doktor udělal rozbor trusu a zjistil, že mu selhává slinivka břišní (dědičná predispozice). Vzpomínáte, že jeho maminka trpí na průjmy také?! Dostal tedy ještě striktnější dietu a ještě více léků. Finance už jsme dávno přestali počítat, půjčovali jsme si od rodičů a zlikvidovali veškeré rezervy. Opět se začal trochu lepšit a pak najednou z ničeho nic začal „padat na zadek“. Jeli jsme s ním tedy opět na 80km veterinu, kde dostal další léky a injekci. Jenže se to zhoršilo, ležel na boku a vypadal jak v tetanické křeči, takže hned druhý den jsme jeli znovu. Veterinář udělal opět rozbor krve a Irwiňáček dostal okamžitě kapačku. Myslím, že v tu chvíli už jsme věděli, že to nepůjde dál a začali jsme se bavit o nejhorším. Protože ani po kapačce se nezvedl. Ten poslední den jsme udělali dohodu. Když bude 50% šance, že se z toho dostane, bojujeme, pokud bude menší, nebudeme ho trápit. Vypadal fakt hrozně a já už to psychicky nedávala. 

Veterinář udělal RTG a zjistil, že Irwing vůbec nemá vyvinutá játra. Jejich velikost dosahuje sotva 1/3. Šlo o vrozenou vývojovou vadu. Ta sama o sobě by se léčit dala, ale ne v kombinaci se selhávající slinivkou břišní. Toxiny mu ovlivňovaly nervový systém a kocourek žil poslední 2 dny v křečích, kdy měl doslova vyvrácenou hlavu a napnuté končetiny. Šance na záchranu 0%. Irwiňáčka jsme nechali uspat 15.7. v 17.45. Drželi jsme ho za tlapičku a byli s ním až do konce, kdy odešel za duhový most.

Hořká pravda

Ani nechci počítat kolik peněz, času, nervů a slz nás to stálo. Nemá to smysl. Ale ptám se! Proč to bylo nutné? Jak je možné, že někdo připouští zvířata se zjevným zdravotním problémem a to pod jménem registrované chovatelské stanice? Reakce LynxLandu byla velmi zajímavá. Hned v prvním emailu jsme byli ubezpečeni, že Irwinkova maminka měla koťata jen jednou a už je dávno vykastrovaná. 

Zjistili jsme, že jeho maminka vlastně patří oné kamarádce (původně z LynxLandu) a jeho otec je plemenným kocourem v LynxLandu. Vrh I vůbec není na oficiálních stránkách uveden a při bližším prozkoumání jeho PP jsme zjistili, že to vlastně ani žádný PP není, ale jen hezky zalaminovaná A4 s jeho původem a nějakou tou reklamou Pedigree. Vlastně vůbec netuším jestli tedy papíry měl, nebo ne. Já je určitě nemám.

 Paní Ing. Bartošová nám nabízela, že jako bolestné nám prodá jiné koťátko s přátelskou slevou. Odmítli jsme. Našli jsme jinou stanici a ačkoli Mundě občas dopřejeme nějakou tu šunku nebo rybičku, nestalo se mi, že by po něčem měla průjem a to ani když mi v nestřežené chvíli vylízala talíř od pudinku. 

Nevím, co já sama s tím mohu dělat. Jak zabránit registrované stanici, aby takovýmto způsobem nemnožila kočky, aby si nikdo další nemusel projít tím, čím my a náš milovaný Irwíňáček. Snad jen tím, že zveřejním náš příběh, že si i nezkušení začínající chovatelé šlechtěných koček, jako jsme tenkrát byli my dají hned poprvé pozor. 

Jakmile stanice prodává již kastrovaná koťátka, nebo vyžaduje podepsat smlouvu o kastraci. Neberte je. Nejde o ušlý zisk jak rádi tvrdí, jde o zakrývání vady o které již stanice ví, ale samozřejmě ji tají! Berte jen koťátka, která mohou být k chovu i když je chcete jen na mazlíka a výstavy vůbec neplánujete. Jen takové koťátko je aspoň minimální zárukou, že nemá vadu o které už majitelé vědí. Nepodporujte množitele a to ani když mají dobré, nebo známé jméno. Není to zárukou seriózního jednání! A už vůbec to není zárukou zdraví zvířete. Věřte mi. I když Irwíňáčka miluju a nelituju jediné slzy. Tohle bych nikomu nepřála. Nestojí to za to. Těch už narozených koťátek je mi moc líto, ale dokud je nepřestaneme podporovat koupí z lítosti, nikdy nebudou mít důvod přestat. 

I když náš případ je hodně vzácný a téměř neuvěřitelný, nemusí být jediný. Ze všech stran jsem slýchala, že každý jiný by to dávno vzdal, že jsem úžasná, že bojuju a tolik se snažím, přemýšlím nad tím a řeším jeho případ s odborníky. Není to tak, je to dítě a každý z vás by bojoval. I když to tušíte, na ten okamžik, kdy odejde, se nedá připravit. Stejně tak, jako si pak nedokážete odpustit, že jste ho nechali trpět tak dlouho, jen se sobeckou představou, že se z toho může dostat.